Great Ocean Road a Grampians: přírodní krásy Victorie
Great ocean road: Komerční podívaná?
Naše první australské vícedenní cestování začínalo trochu napínavě. Nevyzpytatelné jarní počasí, pro Evropana nezvyklá dopravní pravidla a do toho jeden nepříliš zkušený řidič (já).
Great ocean road je název 253 km dlouhé silnice, vedoucí podél pobřeží na jihu Australského státu Victoria. Pro vysokou koncentraci krásných míst a výhledů, koal a klokanů je častým cílem turistů, kteří do Austrálie zavítají. Cesta je složená z obrovského množství zastávek a výhledů.
Great ocean road má rozporuplnou pověst. Byli jsme z několika stran varováni, že se jedná o komerční a lacinou podívanou, nevhodnou pro opravdové cestovatele. Moc nás to ale nepřesvědčilo a tak jsme s našimi asijskými přáteli vyjeli na dvoudenní ocean trip.
Řízení na levé straně? Není to tak strašné
Na svou řidičskou premiéru jsem se připravoval s napětím. Předně patřím k těm asi 10% řidičů, kteří sami sebe za dobrého řidiče nepovažují. Věřím tomu, že lepší je podprůměrný řidič, který se považuje za slabého, než průměrný, který se považuje za skvělého.
I díky tomu, že jsem toho ani po Evropě moc nenařídil, zvykalo se mi na levou stranu lehce. Australské značení je jako vždy intuitivní a chytré, takže se dalo zorientovat snadno. Na automatické převody jsem si taky zvykl hned (naopak už to bude nejspíš horší). Největší potíže mi působil blinkr, který je v Austrálii pro oba směry napravo. Tak jsem pořád zapínal stěrače.
Klokanů jsme i tentokrát viděli nespočet, koalu jen jednu: o to komičtější zážitek to však byl. Když jsme při procházce jednu loudající se koalu v dálce objevili, pomalu jsme se k ní blížili, abychom ji nevyplašili. Ne tak náš spolucestující Tchajwanec – sám o sobě docela cvalík – který se ke koale doslova řítil. Nebohé zvíře, které hluk a rychlý pohyb vystrašil, prchalo na strom a ještě mnoho minut vystrašeně koukalo, co se dole děje. Tchajwanec ovšem vůči koale mnoho empatie neprojevil a pořád dokola se divil, proč tak nepochopitelně utekla. Před řítícím se cvalíkem bychom se ovšem i my nejspíš schovali na strom.
Great Ocean Road |
Grampians
Velké štěstí na počasí jsme měli i při třídenní návštěvě jednoho z největších národních parků Victorie, Grampians. Předpověď slibující tropické teploty se nezmýlila a my tak poprvé v náznacích viděli, jakou sílu má australské slunce.
V národním parku jsme podnikli několik větších i menších okruhů. Náročnost byla podstatně vyšší, než jak jsme zvyklí z Česka. Svou roli hrálo nekompromisní slunce, před kterým se na mnoha úsecích nebylo kam schovat, ale i terén, složený často ze skal a příkrých útesů. Asi na 15 minut se nám na jednom trochu nejasně značeném místě podařilo ztratit a rychle jsme si uvědomili, jak zrádné mohou tyto stezky být.
S náročností terénu nápadně kontrastoval přátelský přístup všech, které jsme na cestě potkali. Dali jsme se do řeči snad s každým. Několik cestovatelů dokonce znalo z Česka i více než Prahu (Český Krumlov). Australané obvykle začínají všechny konverzace dotazem, odkud jsme. Téměř vždy je nechávám tipovat. Které tipy zaznívaly nejčastěji?
Česko jako tip nikdy nezaznělo, protože naši zemi v Melbourne málokdo zná. Nejčastěji odhadují Nizozemí, což není až tak překvapivé, protože jsem tam několik semestrů studoval a moji angličtinu to samozřejmě ovlivnilo. Na druhém místě bývá Německo, protože jsme blízko a náš přízvuk je asi trochu podobný. Tajně doufám, že Němce tipují také proto, že mají většinou na rozdíl od Jihoevropanů výbornou angličtinu. A na třetím místě – pro mne nepochopitelně – potom Švýcarsko / Švédsko. Ne a ne pochopit proč, ve Švýcarsku jsem byl krátce dvakrát a ve Švédsku nikdy. A nejsem blonďák, dokonce ani nevím, jestli mám ještě vlasy. Ale lichotí mi to :)
Grampians |
Great Ocean Road a Grampians byly poslední zastávky naší melbournské životní kapitoly. Letíme na sever Austrálie a procestujeme východní pobřeží. Potom nás čeká ještě Tasmánie.
Ondřej Korhoň
Singapur: 4. nejbohatší země světa plná zákazů
Když jsme se po osmi měsících loučili s bezstarostným životem v Melbourne, čekala nás před návratem domů ještě jedna kapitola: čtyři měsíce cestování po Jihovýchodní Asii. Naše dobrodružství začalo v Singapuru.
Ondřej Korhoň
3 důvody ke zmírnění povolebního pesimismu
Od prezidentských voleb už pár dní uběhlo. S odstupem se z nich vzpamatovávám i já. Dokážu se vyrovnat s tím, že bude Miloš Zeman znovu prezidentem, ale neztratit přitom úctu k vlastní zemi už je obtížnější úkol.
Ondřej Korhoň
Tasmánie: skrytý klenot, ale i dějiště hrůzného střeleckého masakru
Naše poslední australská zastávka byla nakonec i tou nejpříjemnější. Tasmánie má úžasné pláže, fantastické národní parky a dostatek čerstvých ústřic. A je úplně jiná než zbytek Austrálie.
Ondřej Korhoň
Sydney: prosluněnější rival Melbourne
V Melbourne nepříliš oblíbené velkoměsto bylo mnohem krásnější, než jsme čekali, plné úžasných pláží a fotogenických míst.
Ondřej Korhoň
Queensland: tropický domov nejroztomilejších, ale i nejnebezpečnějších živočichů planety
Koncem října jsme s manželkou přepnuli z režimu pracovního do režimu turistického. Proletěli jsme se až na samý sever Austrálie do Cairns a odtud autem zpět na jih až do Sydney. Prvním státem, kterým jsme cestovali, je Queensland.
Ondřej Korhoň
Ze zimy rovnou do léta a zpět: bláznivé Melbournské jaro
Melbournské počasí nás nepřestává udivovat svou proměnlivostí a intenzitou. Obojí se naplno projevilo na začátku jara: nečekané skoky o 20 stupňů z deštivé zimy do bezmračného tropického horka zde nejsou nijak vzácné.
Ondřej Korhoň
Melbournské neřesti: gambling, drogy, bezdomovci, půvabné černošky…a masturbující klokani
Náš pobyt se z původního asketického boje o přežití proměnil v nečekanou jízdu. Kromě práce začínáme objevovat krásy této země. Navíc začalo jaro.
Ondřej Korhoň
Moje Kristova léta v Melbourne: skáču z letadla a stěhujeme se do centra
Jednoho rána jsem se probudil a manželka mi popřála k narozeninám. Prý budu skákat s padákem. Respektive 60 vteřin padat volným pádem a potom klesat s padákem. Přiznávám, že jsem byl z tohoto dárku poměrně nervózní.
Ondřej Korhoň
Co mě v Melbourne štve: zima…a občas i sami Australané
Naše Australské dobrodružství je úplně jiné, než jsme čekali. Každý týden je něčím překvapující a plný nových zážitků. I navzdory několika nepříjemnostem si drtivou většinu dní užívám. Dnešní příspěvek bude o těch nepříjemnostech.
Ondřej Korhoň
Praha vs. Melbourne, část 1: překvapivě vyrovnaný souboj
Porovnávat dvě tak naprosto odlišná města je podobně idiotské jako srovnávat různé životní partnery. Já mám ale idiotské nápady rád. Čas na předběžné srovnání!
Ondřej Korhoň
Hledání práce v Melbourne: hlavně zapřít právnické vzdělání
Úspěch na Melbournském trhu práce vyžadoval nejen sebevědomí a výřečnost, ale také trochu kreativnější přístup k tvorbě životopisu z hlediska předchozí praxe. Ke slovu se dostala i alternativní fakta z mého života.
Ondřej Korhoň
Hledání pronájmu v Melbourne: transsexuálové vítáni, heterosexuální páry ne
Po dvou týdnech v Melbourne už jsme téměř místní. Chodíme, běháme a jezdíme vlevo, naučili jsme se orientovat v místní (nepřehledné) dopravě, nepotřebujeme se ptát na cestu a naopak se občas někdo zeptá nás. A máme kde bydlet.
Ondřej Korhoň
První dny v Melbourne: láska na první pohled
První dny v Melbourne jsou až snově krásné. Poznáváme město, hledáme to správné bydlení na následující rok a užíváme si pozdního léta.
Ondřej Korhoň
Na druhý konec světa…s čínskými aerolinkami
V čele žebříčku popularity aerolinek se tradičně zařazují především arabské společnosti. S manželkou máme rádi ty čínské. Je to totiž adrenalin.
Ondřej Korhoň
Z kanceláře na druhou stranu světa
Některé životní změny si člověk volí sám, některé jsou zvoleny za něj. Do druhé kategorie spadá náhlý konec mé krátké bankovní kariéry, který zajistil, že se můj život začal vyvíjet zcela nečekaně.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1214x