Z kanceláře na druhou stranu světa

Některé životní změny si člověk volí sám, některé jsou zvoleny za něj. Do druhé kategorie spadá náhlý konec mé krátké bankovní kariéry, který zajistil, že se můj život začal vyvíjet zcela nečekaně.

Moje práce v bance tedy skončila poměrně rychle a neúspěšně. Úspěchy jsou samozřejmě příjemné, ale zesilují iluzi linearity, které člověk snadno podléhá („všechno jde v mém životě tím správným směrem“). Neúspěchy jsou méně příjemné, ale je na nich hezké právě to, že tuto iluzi rozbíjí. Díky neúspěchům máme příležitost dívat se na svůj život z jiných úhlů a zvážit víc možností. Rozhodl jsem se této možnosti využít. Mohl jsem tak přemýšlet nad tím, zda je exekuování validních dat v open space jedné banky opravdu to, co od svého života očekávám.  

S mojí ženou jsme o životě v zahraničí přemýšleli mnohokrát. Nejatraktivnějším cílem bylo Nizozemí, kde jsem půl roku studoval a ke kterému od té doby chovám hlubokou náklonnost. Tento sen se ale i přes studium nizozemštiny nakonec nenaplnil. Důvodem je nejspíš hlavně to, že život můj a mé ženy postupoval v té době docela lineárně.

 Až nečekaný odchod z banky vrátil možnost života mimo Česko zpět do hry. Když jsme si koncem roku v Phnom Penhu při čekání na letadlo krátili čas četbou článků, zaujal mě jeden z nich, který pojednával o Melbourne. Nejpříjemnější město pro život na světě. Krásné kavárny, mnoho umění, tolerantní a přátelští obyvatelé. “Nezkusíme žít v Melbourne?” zeptal jsem se manželky. Té se nápad líbil a tak to celé začalo.

Ve věku, kdy moji vrstevníci staví domy, čekají děti a budují kariéry, nás tedy čeká pohyb opačným směrem: cestujeme na druhou stranu světa, kde nemáme žádné přátele, žádnou práci, moje odborná kvalifikace a vzdělání nemá platnost a vše je tam mnohonásobně dražší, než jsme z Prahy zvyklí. Tedy pohyb směrem k větší nejistotě. Toto rozhodnutí má ale absurdní přitažlivost, které se nedá odolat.

Bylo to snadnější, než jsme čekali. Díky pomoci Vlasty Tichého jsme překonali administrativní překážky a rychle získali potřebná víza. Vzpomenout si na všechny cesty do zahraničí za posledních 10 let bylo náročnější, ale i to jsme dali nakonec dohromady…

Při vyklízení bytu jsme byli překvapeni, jak neuvěřitelné množství věcí jsme za 8 let v Praze nashromáždili. Začali jsme se jich zbavovat a dali jsme si slovo, že už podobným způsobem hromadit věci v dalším životě nebudeme.

Čekala nás série loučení s přáteli a Prahou, stěhování, hledání práce a bydlení v Melbourne. Až při loučení s rodinou jsem si uvědomil, že je to skutečné: odlétám pryč, rozhodli jsme se tak a opravdu se to stane. Taky jsem si uvědomil něco méně radostného: přesun do Austrálie je nejen radost z poznání nových míst a lidí, ale také vykořenění z prostoru, kde jsem se narodil a vyrostl, a odloučení od lidí, které na světě miluju nejvíc. Přicházím o rok života svých nejbližších. Odlétám oslabenější a osamělejší, než jsem tady. Věřím ale, že mě to ve výsledku posílí.

Pokud vás zajímá, jaké je žít, hledat práci a přátele na druhé straně planety, vítejte na mém blogu. V následujících příspěvcích budu popisovat, jestli je život v Melbourne opravdu tak úžasný, jak to popisoval výše zmíněný článek.