Ze zimy rovnou do léta a zpět: bláznivé Melbournské jaro

Melbournské počasí nás nepřestává udivovat svou proměnlivostí a intenzitou. Obojí se naplno projevilo na začátku jara: nečekané skoky o 20 stupňů z deštivé zimy do bezmračného tropického horka zde nejsou nijak vzácné.

Místní tomu s jistou pýchou v hlase říkají 4 roční období během jednoho dne. Počasí je v Melbourne opravdu osobité. Kvůli obrovské proměnlivosti je předpověď počasí prakticky nepoužitelná, často se mýlí i v rámci aktuálního dne. Všechny weatherapps si můžu zase smazat. Jsou k ničemu.

Příroda je v Austrálii sebevědomější a atraktivnější, než jsem zvyklý z Evropy. Kromě toho, že nás běžně obklopují zvířata, která jsou v Evropě vnímaná jako exotická (tady v Albert Parku je třeba obrovské množství papoušků), jsou tu mnozí živočichové mnohem sebejistější a člověka se vůbec nebojí. Skoro jako by sami vnímali, že jsou terčem obdivných pohledů ze strany turistů a Australanů, často jako by spíš pózovali pro fotoaparáty, než před člověkem utíkali. Spíš ten by měl mít respekt. Tady v Melbourne se dotazům na hady a pavouky všichni smějí, ale pravda je, že Austrálie je domovem nejnebezpečnějších predátorů planety. A je rozumné si to uvědomovat. I jindy roztomilí klokani mohou být v případě mrzuté nálady zdatní kickboxeři a není radno je provokovat. I lesy a stromy jsou ohromující a jen pár desítek minut od centra Melbourne si kvůli mohutným a neskutečně vysokým stromům můžete připadat jako v deštném pralese…nebo na jiné planetě.

Australané mají taky k přírodě kolem sebe velký respekt. V Melbourne i v okolí je čisto, odpadky na zemi nebo jiné znečištění je zde vidět minimálně. Jaký to kontrast proti jihovýchodní Asii! Regulace je často primárně směřována k zajištění nerušeného života všech živočichů v Melbourne a díky respektu místních se to daří – jen tady v Albert Parku žijí v jezeře vzácné černé labutě nebo již zmínění papoušci…

Jaro je naším nejhektičtějším obdobím. Oproti zimě, kdy bylo obtížné nějakou smysluplnou práci sehnat, máme teď opačný problém: jak si vyhradit dost času i na příjemnější věci. Měli jsme s manželkou oba velké štěstí a získali jsme stabilní práci. V rámci naší pracovní zkušenosti zde jsme si uvědomili, že mezi atraktivitou práce a jejím ohodnocením často není absolutně žádný vztah: dělali jsme příšernou a stresující práci za malé peníze a stejně tak i skvělou za výborné peníze. Rozdíl je často daný tím, jestli je podnik řízený Australany nebo přistěhovalci. Australané jsou svému mottu „no worries“ věrní i v práci, opravdu málokdy se znepokojují a dá se s nimi snadno domluvit. Také platí více a mají mnohem demokratičtější přístup ke svým lidem. Lidé původem z jiných, třeba arabských zemí bývají jako šéfové mnohem tvrdší a přísnější. Ekonomický neúspěch pro ně může snadno znamenat konec australského snu.

Souboj o nejlépe placenou práci vyhrála nakonec moje šikovná manželka a díky dlouhodobému zveličování mých dovedností se jí podařilo na několik směn mě do tohoto štědrého podniku také dostat. Díky neznalosti zákonitostí českých jmen jsem v rozpise napsán jako Korhoňová Ondřej. Restaurace se nachází v jedné z luxusnějších čtvrtí, v Richmondu na Church street.

Společně jsme zažili také jednu opravdu veselou směnu. Na sociálních sítích melbournských barmanů se náhle začaly podezřele často objevovat zprávy typu „RIP Richmond Bartenders“ nebo „May god have mercy with you, Church street“. Brzy jsme pochopili. Richmond totiž právě vyhrál finále v Australském fotbale a podnik se začal apokalyptickou rychlostí plnit mladými a bohatými zákazníky, kteří chtěli slavit. Prostor se během chvíle naplnil naprosto absurdním způsobem, takže se do něj již nedalo dále vejít ani se jakkoliv uvnitř pohybovat. Některé slabší povahy v našem týmu směnu vzdaly a utekly domů, obrovský  nekontrolovatelný dav byl docela výhružný. Ale kromě sborového zpěvu, tancování na stole a kradení hranolek při roznášení jídla se díkybohu nic dramatického nestalo. Když ve čtyři ráno uklízíme, je podlaha pokryta střepy, jídlem a alkoholem. Je neuvěřitelné, že jsme vrátili podnik zpět do původní podoby.

Potřetí se stěhujeme. Našim spolubydlícím vypršela smlouva na nájem krásného bytu ve čtvrti Southbank a nabídli nám dočasné přístřeší do konce našeho pobytu v jejich novém bytě. I když jsem si myslel, že si ze Southbank už nemáme kam polepšit, opak je pravdou. Čtvrť Albert Park je ještě o kousek půvabnější. Jedná se o melbournské Beverly Hills a i movitějším Australanům údivem padá brada, když jim říkám, kde bydlíme. Měli jsme štěstí. Albert Park je především obrovským parkem s velkým jezerem uprostřed, plným golfových hřišť, běžců a tras pro Formuli 1, která tady v únoru probíhá.

Jakkoliv jsme si lokací polepšili, pro osobní prostor to vůbec neplatí. Jedná se o miniaturní byt a provoz ve čtyřech lidech náročný: nemáme vlastní pokoj a poskládat se ve čtyřech k televizi je skoro nemožné. Společné prostory domu jsou luxusní (včetně posilovny), byt samotný je ale spíš na úrovni paneláku. Jediné opravdu gigantické místo je balkon: je opravdu obří, tvoří téměř 50% plochy celého bytu. Soukromí nám výrazně ubylo. Naši spolubydlící ale nyní odjeli na dva týdny do Asie, tak to snad na zbytek pobytu nějak přežijeme. Naše dny v Melbourne už se krátí.

Mám novou a docela fascinující pracovní zkušenost: Australský majitel malé kavárny v centru si mě pozval na zkušební pracovní den a když usoudil, že to funguje, svěřil mi její vedení na celý víkend, kdy se proměňuje kavárna v hudební bar. Stal jsem se tedy kuchařem, pekl jsem pizzu,byl jsem baristou, barmanem, promotorem a organizátorem hudebních večerů v jednom….

…a především mistrem v improvizaci. Majitel (Australan :)) si s mojí naprostou nezkušeností s čímkoliv podobným příliš nelámal hlavu a většinu mých dotazů odbyl „easy“ nebo „nějak si poradíš.“ O to větší byla má radost, že jsem si s většinou požadavků zákazníků opravdu poradil: s pizzou jsem si vyhrál natolik, že můj bar připomínal v sobotu večer spíš pizzerii než hudební klub. Měl jsem velkou radost z každé pochvaly, když byli zákazníci spokojeni.

Naprosto všechny akce, které majitel zorganizoval, byly super bizarní a opravdu vtipné. Čekala mě zvláštní oslava skupiny DJů, kteří byli poskládání půl na půl z kravaťaků z okolních korporací, ale také z narkoticky vyhlížejících hudebníků s francouzských přízvukem. Opravdu zvláštní parta.

Téměř stejnou míru bizarnosti měly hudební večery mladých melbournských písničkářů. Většina z nich působila jako odrostlé hipsterské děti, které vychovával Ježíš Kristus společně s Kelly Family. Abych jim ale nekřivdil, mezi některými naprosto šílenými výkony bylo i několik opravdu nadaných hudebníků, kteří předvedli zajímavá vystoupení.

Vrcholem byl potom večer mladých písničkářek, který se opravdu vyvedl. Klub byl úplně plný a hudba byla natolik zajímavá, že přilákala i náhodné kolemjdoucí. Kromě toho jsem pochopil, že pro barmany je seznamování s opačným pohlavím přeci jen o něco snadnější. Napůl fiktivní příběh exotického cizince, který přijel přes celý svět oživit svůj nudný život právního úředníka novými prvky,  jsem už stihl vybrousit k dokonalosti, a tak působí netypicky a vyvolává zájem.

Téměř všechno, co jsem si v Melbourne zkusil, bylo zajímavé, zábavné a inspirující. Žádné místo, kde jsem kdy žil, jsem nemiloval tolik. Dosavadní půlrok byl jeden z vrcholů mých 33 let. Myslím, že je to z mého blogu znát. Nepoznal jsem všechna města světa, ale myslím, že Melbourne je opravdu most livable city naší planety. Ale koncept studentských víz a nekvalifikované práce se vyčerpává a myslím, že 6 měsíců je akorát. Už se docela těším na další cestování a domů. Před návratem domů nás ještě čeká mnoho dalšího cestování a dobrodružství.